Minulí dirigenti
Tomáš Čechal (dirigent, *1953)
Studoval a absolvoval hru na lesní roh u profesorů Vladimíra Kubáta a Zdeňka Tylšara v Praze roce 1973. Roku 1972 po úspěšném konkursu nastoupil do České filharmonie a jako jeden z prvních českých hornistů se specializoval na invenční lesní rohy s důrazem na poučenou dobovou interpretaci. Mnoho let působil v hornové skupině Symfonického orchestru Českého rozhlasu.
Zájem o dirigování jej přivedl ke konzultacím s bývalým šéfdirigentem Václavem Neumannem, studoval však v té době již soukromě dirigování u prof. Miroslava Venhody a Libora Hlaváčka. V současné době je T. Čechal uměleckým vedoucím a dirigentem souborů Ventova dechová harmonie, Pražské hornové kvarteto a Emauzského sboru a orchestru.
Tento všestranný hudebník se celý život soustavně věnuje spartaci a realizaci skladeb pro dechové nástroje; v poslední době se specializací na téma "Duchovní hudba s doprovodem dechových nástrojů". Z podnětu Tomáše Čechala vzniklo několik soudobých děl pro lesní roh nebo smíšený sbor (například J. F. Novák: 12 miniatur pro violu a dva lesní rohy, I. Jirásek: Pocta J. V. Stichovi pro kytaru a invenční a lesní roh, J. Teml: Laudetur Jesus Christus, S. Jelínek: Stabat Mater pro smíšený bor, Concertino pro lesní roh a bicí, Missa brevis pro sbor a dechové okteto). Celý život klade důraz na uvádění děl méně známých nebo zcela zapomenutých (např. novodobé premiéry děl J. J. Ryby nebo Jiřího Družeckého přinesly ohlas i u odborné veřejnosti), což přes 20 let úspěšně realizoval s Emauzským sborem a orchestrem.