Umělecké vedení ESO

 

Tomáš Čechal (dirigent, *1953)

Studoval a absolvoval hru na lesní roh u profesorů Vladimíra Kubáta a Zdeňka Tylšara v Praze roce 1973. Roku 1972 po úspěšném konkursu nastoupil do České filharmonie a jako jeden z prvních českých hornistů se specializoval na invenční lesní rohy s důrazem na poučenou dobovou interpretaci. V současné době je členem hornové skupiny Symfonického orchestru Českého rozhlasu. 

Zájem o dirigování jej přivedl ke konzultacím s bývalým šéfdirigentem Václavem Neumannem, studoval však v té době již soukromě dirigování u prof. Miroslava Venhody a Libora Hlaváčka. V současné době je T. Čechal uměleckým vedoucím a dirigentem souborů Ventova dechová harmonie, Pražské hornové kvarteto a Emauzského sboru a orchestru.

Tento všestranný hudebník se celý život soustavně věnuje spartaci a realizaci skladeb pro dechové nástroje; v poslední době se specializací na téma "Duchovní hudba s doprovodem dechových nástrojů". Z podnětu Tomáše Čechala vzniklo několik soudobých děl pro lesní roh nebo smíšený sbor (například J. F. Novák: 12 miniatur pro violu a dva lesní rohy, I. Jirásek: Pocta J. V. Stichovi pro kytaru a invenční a lesní roh, J. Teml: Laudetur Jesus Christus,  S. Jelínek: Stabat Mater pro smíšený bor, Concertino pro lesní roh a bicí, Missa brevis pro sbor a dechové okteto). Celý život klade důraz na uvádění děl méně známých nebo zcela zapomenutých (např. novodobé premiéry děl J. J. Ryby nebo Jiřího Družeckého přinesly ohlas i u odborné veřejnosti). Další plány úspěšně realizuje právě s Emauzským sborem a orchestrem.

Životopis trochu jinak aneb Dirigentovo vyznání

 

 

Marie Matějková (soprán, sbormistryně ESO)

První hudební zkušenosti získávala v Kühnově dětském sboru i na pražských divadelních scénách (ND, Smetanovo divadlo, Karlín). V roce 1980 natáčela na CD pod taktovkou V. Neumanna dětská sóla v Janáčkově opeře Liška Bystrouška. Po absolutoriu Konzervatoře v Praze se v roce 1988 stala členkou Rozhlasového sboru, kde dostala sólové příležitosti (např. sopránové sólo v Sukově Křečovické mši). Po zániku Rozhlasového sboru příležitostně účinkovala v různých sborech (Pražský filharmonický sbor, Pražský komorní sbor) a dostávala stále více sólových nabídek: W. A. Mozart - Requiem, Missa brevis in D, Korunovační mše; L. v. Beethoven - Messe C dur; G. B. Pergolessi - Stabat mater; A. Vivaldi - Gloria; A. Salieri - Missa solenne; J. J. Ryba - Česká mše vánoční. Orientuje se i na interpretaci současných autorů: zpívala řadu prvotin mladých absolventů AMU i skladby M. Kopelenta a P. Ebena, jehož Řecký slovník vyšel v roce 1999 na CD. Vystoupila v cyklu "Fater des Lichter" (SRN - 2001) a zpívala při provedení světové premiéry Requiem švýcarského skladatele H. Vartana na koncertech v Zürichu a Ženevě. O studiu a provedení tohoto projektu natočila Česká televize dokumentární film. Spolupracovala na televizním pořadu o A. Dvořákovi, kde uvedla Moravské dvojzpěvy a Biblické písně. Od roku 2000 je členkou Pražského filharmonického sboru. Zpívá v Pražském katedrálním sboru, který příležitostně i diriguje.

Spolu s příchodem Tomáše Čechala do Emauzského sboru a orchestru se nejprve ujala sopránových sól na vystoupeních ESO, od roku 2012 zde působí též jako sbormistryně.